Pokud bychom dokázali najít všechny cennosti skryté v průběhu II. světové války na našem území, byli bychom možná jedním z nejbohatších států v Evropě. Jenže jednak je těžké hledat něco v terénu po více než šedesáti třech letech, protože němci byli mistry v ukrývání a zabezpečování svých úložišť a jednak chodí po světě ještě řada lidí, kteří o tom, co se v podzemí skrývá, vědí víc, než jsme ochotni připustit.
Neš se však dostaneme ke konkrétním možným úložištím cenností, které nacisti ukořistili při svém tažení po evropských zemích, pojďme si jenom ve zkratce připomenout jak vše začalo.
Českoslovenští Němci byli od roku 1933, tedy od převzetí moci Hitlerem, štváni do konfliktů s Čechy, Moravany a Slezany. Hitlerovská propaganda dělala vše proto, aby konflikt nabyl neřešitelných rozměrů a z konfliktu se stal mezinárodní problém. Hlavní postavou tohot konfliktu byl Konrád Henlein, který v říjnu roku 1933 založil na našsm území politcké hnutí Sudetendeutsche Haimatfront (SHF), které se později v roce 1935 přeměnilo na Sudetendeutsche Partei (SdP-Sudetoněmeckou stranu). Postupně získal podporu nacistického vedení a dělal vše co mu bylo z říše nařízeno, zejména tak, aby nanávist Němců k české společnosti byla čím dál silnější.
Mnichovská dohoda označována také jako Mnichovská zrada ci Mnichovský diktát byla podepsána 29. září 1938 v Mnichově. Zástupci čtyř zemí - Neville Chamberlain (Velká Británie), Éduard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) - se domluvili, že Českoslovansko musí do 10. října 1938 postoupit pohraniční území následujícím zemím: Sudety Německu, východní část české části Těšínska Polsku a jižní část Slovenska a Podkarpatské Rusi Maďarsku. Mnichovská dohoda byla završením činosti Sudetoněmecké strany Konráda Hanleina a vyvrcholením snah Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo druhým cílem po anšlusu Rakouska k ovládnutí Evropy. Důsledkem této dohody přišlo Československo o svá historická pohraniční území, včetně soustavy pohraničních pevností.
1. září 1939 - Německo vtrhlo do Plska. Začala Druhá světová válka.
9. dubna 1940 - Němci zaútočili na Dánsko a Norsko.
10.května 1940 - Zahájen útok na Belgii, Nizozemsko, Lucembursko a Francii.
10. července 1940 - Začala letecká bitva o Velkou Británii.
22. června 1941 - Operací Barbarossa začal německý útok na Sovětský svaz. Byla zahájena Velká vlastenecká válka, která zcela změnila válečnou situaci. Obrovské oblasti Ruska, zdánlivě nevyčřerpatelné lidské a přírodní zdroje se začali pro Hitlera a jeho expanzivní plány stávat pastí.
28. června 1942 - 2. února 1943 - Bitva u Stalingradu.
4. července 1943 - 22. července 1943 - Bitva u Kurska.
Ačkoliv ztráty Rudé armády z těchto bitev byly mnohem větší než na německé straně, jednalo se z pohledu Německa o velký neúspěch, který definitivně odsoudil Třetí říši k porážce, neboť ta nebyla schopna nahradit utrpěné ztráty a definitivně ztratila strategickou iniciativu na celé východní frontě a z útočných armád se staly ustupující a bránící se na celé frontě.
Po porážce u Stalingradu a prohrané bitvě u Kurska začalo být zřejmé nacistické elitě, že prohrát válku není nereálné.
Od konce roku 1943 SD a SS na rozkaz A.Hitlera připravovaly ukrytí cenností a tajných říšských materiálů v rámci operace ,,Lands in Pflamen´´ právě na českém území.
Fuhrerův rozkaz ,,Lands in Pflamen´´ přímo nařizoval jakým způsobem a za jakých podmínek má být válečná kořist a důležité dokumenty pro Třetí říši uloženy. Bylo přesně nařízeno jaký krajinný reliéf má být vybírán, že má být použito přírodních vodních ploch, starodávných podzemních prostor, vodních toků včetně orientačních bodů pozorovatelných ze vzduchu a přímo v daném terénu. Vše bylo zformulováno s německou precizností.
Realizací tohoto plánu byli pověřeni ti nejprověřenější a nejstatečnější veteráni front druhé světové války. Byli jimi generál SS Emil Klein, Otto Skorzeny, Hans-Ulrich Rudel a další.
Osobou snad nejslavnější se stal Otto SKORZENY, který na Hitlerův příkaz v září 1943 osvobodil Benita Mussoliniho, čímž si získal absolutní důvěru vůdce a bylo mu svěřeno vedení tajné operace ,,Lands in Pflamen´´.
Další osobou zasvěcenou snad nejvíce do tajné operace ,,Lands in Pflamen´´ byl osobní tajemník Adolfa Hitlera Martin BORMANN přezdívaný šedá eminence, který byl dokonce v letních měsících roku 1944 viděn v Chomutově. Můžeme se tedy domnívat, že šlo o utajenou inspekční cestu po nacistických úložištích. Jako další důkaz tvrzení, že Martin Bormann byl jedním ze tří hlavních koordinátorů tajné akce zaměřené na ukládání nacistické kořisti do připravených úložišť, lze nalézt také ve faktu, že jej Adolf Hitler ve své závěti označil za svého nejvěrnějšího muže.